UčímeTo.cz nabízí několik tematických sekcí, aby návštěvníci snadno našli informace, které je zajímají. V sekci Výuka a technologie se sdílí zkušenosti s využitím technologií a umělé inteligence ve výuce. Technologie mohou výuku usnadnit a zatraktivnit, ale někdy ji také zkomplikovat. Kyberprevence a bezpečnost se zaměřuje na bezpečné využívání technologií a sociálních sítí a poskytuje praktické tipy k prevenci pro učitele, rodiče i děti. V sekci Speciální vzdělávací potřeby diskutují učitelé o tom, jak mohou technologie pomoci žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.

Pro ventilační a podpůrné příspěvky je určena sekce Kabinet poslední záchrany, kde mohou učitelé bezpečně „vypustit páru“. Ostatní je zde mohou povzbudit, sdílet podobné zkušenosti nebo nabídnout pohled z praxe; zároveň se žádá, aby zachovali anonymitu žáků, kolegů i škol a snažili se ostatní podpořit. Pro ICT koordinátory a metodiky je připravena samostatná kategorie s materiály, tipy a sdílením zkušeností. Další sekce přinášejí pozvánky na akce pro současné i budoucí učitele a také pracovní nabídky pro učitele.

Tisková zpráva a propagační materiály jsou dostupné přímo na fóru.

• Transparentnost: Jasně označuje AI původ díla.
• Bezpečnost: Technologie jako SynthID vkládají vodoznak přímo do pixelů obrázku, takže je detekovatelný, i když se obrázek ořízne, upraví nebo převede do jiného formátu.
• Standardy: Jde o součást širší snahy technologických firem o etické publikování obsahu generovaného modely umělé inteligence.

Nejde jen o hvězdičku, kterou vidíme na první pohled. To je spíš taková jednoduchá kontrola, za kterou se skrývá velice složitá technologie. Mezi nejpoužívanější technologie digitálních vodoznaků patří SynthID od Googlu a C2PA, což je otevřený technický standard, který podporují např. Adobe a Google.

Na prvním obrázku, který je vygenerovaný v Google Gemini, vidíte vodoznak vpravo dole. Nenápadná hvězdička je jednoduchá vizuální kontrola, pomocí které uživatel snadno pozná, že obrázek pravděpodobně vytvořila umělá inteligence. Druhý obrázek je bez vodoznaku. Odstranila ho umělá inteligence v nástroji WatermarkRemover.io.

Pokud vám vodoznak vizuálně vadí a potřebujete ho odstranit, můžete to udělat např. pomocí nástroje WatermarkRemover.io. Ale pokud to vyloženě nepotřebujete, prosím, nedělejte to. Pomáháte tím předcházet dezinformacím a navíc férově přiznáváte, že vám obrázek pomohla vytvořit umělá inteligence. A to, že používáte moderní technologie, rozhodně není něco, za co byste se měli stydět nebo to skrývat.

Níže najdete praktickou ukázku, ve které jsem jako vstup použil pouze zvukový záznam webináře AI a digitální nástroje pro vychovatelky školních družin, který jsem lektoroval pro ACADEMY EDUCATION. Zvukovou stopu jsem získal ze záznamu webináře z aplikace Zoom, ve které webinář probíhal. Webinář trval 4 vyučovací hodiny (4 × 45 minut). Všechny materiály vygenerovala umělá inteligence v nástroji NotebookLM, se kterým jsme se na webináři také učili pracovat.

Ve všech vygenerovaných materiálech jsem nechal i chyby, abyste si mohli lépe představit, jak dopadne automatický přepis bez jakéhokoliv zásahu uživatele.

Níže jsou ukázky dvou vygenerovaných prezentací ve formátu PDF. Zobrazíte je kliknutím na náhled.

Ze stejných podkladů vznikla infografika a video.

Následující text vygenerovala umělá inteligence v NotebookLM pomocí nástroje Zprávy. Jako typ jsem zvolil Informační dokument.

Briefing: Praktické využití umělé inteligence v pedagogické praxi

Tento dokument syntetizuje klíčové poznatky, metodické postupy a technologické nástroje prezentované v rámci odborného semináře zaměřeného na integraci umělé inteligence (AI) do školního prostředí, se zvláštním zřetelem na potřeby učitelů prvního stupně a vychovatelů ve školních družinách.

Manažerské shrnutí

Hlavním cílem předložených materiálů je demonstrovat, že umělá inteligence v pedagogice nemusí být složitá ani nákladná. Základním principem je autentičnost a efektivita – technologie by měly vést k rychlému výsledku s minimálním úsilím, nikoliv k honbě za technickou dokonalostí. Dokument zdůrazňuje využití běžně dostupného vybavení (mobilní telefony, tablety) a bezplatných aplikací v českém jazyce. Klíčovými tématy jsou rozpoznávání vzorů, generování obsahu na míru, digitalizace fyzických materiálů a kritické myšlení v kontextu digitální bezpečnosti.

1 Filozofie a pedagogický přístup k technologiím

Lektor s dlouholetou praxí definuje několik fundamentálních pravidel pro práci s technologiemi ve výuce:

• Priorita autenticity: Žáci oceňují materiály vytvořené „na míru“ a autentické výstupy více než dokonalé, hodiny připravované prezentace.
• Efektivita nad perfekcionismem: Cílem je dosáhnout maximálního pedagogického efektu s vynaložením minimálního času na technickou přípravu.
• Oboustranné učení: Role učitele se mění; je přirozené, že žáci mohou v ovládání technologií vynikat, zatímco učitel přináší kontext a životní zkušenost.
• Akceptace chyb: AI nástroje nejsou neomylné. Je nutné počítat s chybami (např. v gramatice či interpretaci vizuálních dat) a učit žáky tyto výstupy revidovat.

2 Digitalizace a práce s fyzickými materiály

Jedním z největších přínosů AI v každodenní praxi je schopnost převádět analogové materiály do digitální podoby a dále s nimi pracovat.

Aplikace Post-it

Aplikace slouží k digitalizaci papírových poznámek a využívá AI pro rozpoznávání vzorů.

• Funkcionalita: Hromadné skenování desítek lístečků najednou, automatické oříznutí a narovnání.
• OCR (Optical Character Recognition): Převod ručně psaného písma na text (včetně vázaného písma).
• Didaktické využití: Třídění nápadů do skupin, digitalizace zpětné vazby od dětí, export do PDF, Excelu nebo PowerPointu.

Microsoft OneDrive (Mobilní skenování)

Nástroj pro efektivní přenos materiálů mezi mobilním zařízením a počítačem.

• Režim Tabule/Dokument: AI automaticky identifikuje hranice dokumentu nebo tabule, vyrovná perspektivu a upraví jas/kontrast.
• Přínos: Okamžitá synchronizace; učitel vyfotí tabuli a v mžiku má dokument v počítači připraven k další distribuci.

3 Kreativní tvorba a vizualizace s podporou AI

AI nástroje umožňují vytvářet vizuální obsah i uživatelům bez výtvarného nadání, což posiluje sebedůvěru dětí.

Analýza kresby a rozpoznávání vzorů

• AutoDraw (Google): Prediktivní kreslení. Uživatel načrtne hrubý tvar (např. kolo) a AI navrhne profesionálně vypadající ikonu. Demonstruje princip pravděpodobnosti v AI.
• Quick, Draw!: Hra, která ukazuje, jak se AI učí z obrovských databází lidských kreseb (např. databáze obsahující přes 120 000 kreseb kol).
• Animated Drawings: Nástroj pro animaci dětských kreseb. AI identifikuje postavu, určí klouby a uzlové body (skelet) a umožní postavičce tančit nebo skákat.

„Ta umělá inteligence nedělá nic jinýho, než že to takhle vezme písmenko po písmenku a snaží se to porovnat s tím, co má v databázi.“

4 Práce s fotografiemi a digitální rizika

Manipulace s realitou je díky AI dostupná každému, což s sebou nese potřebu vzdělávání v oblasti bezpečnosti a kritického myšlení.

Generativní úpravy ve Snapseed

Bezplatná aplikace umožňující pokročilé úpravy bez nutnosti internetového připojení:

• Čištění (Healing): Inteligentní odstraňování nežádoucích objektů z fotek (např. smazání osob v pozadí, odstranění pleťových vad).
• Natočení hlavy a úsměv: AI dokáže změnit směr pohledu portrétované osoby nebo přidat úsměv.
• Rozšíření: Generativní dopočítání okrajů fotografie, které v originále neexistovaly.

Rizika a ověřování dat

Dokument varuje před důvěřivostí vůči vizuálnímu obsahu. Moderní AI (modely z roku 2024 a novější) vytváří natolik realistické snímky, že jsou pro člověka často nerozeznatelné od skutečnosti. Učitelé by měli žáky vést k ověřování kontextu, nikoliv jen vizuálních detailů.

5 Pokročilé textové modely a asistenti

Integrace chatbotů do přípravy na výuku šetří čas a generuje nové nápady pro aktivity v družině.

Klíčová doporučení pro práci s chaty:

1. Využívejte mobilní aplikaci: Umožňuje zadávat podněty hlasem (rychlost) nebo fotit objekty v terénu (např. vyfotit dostupné hračky v družině a nechat si navrhnout hru).
2. Kontext je základ: Chatu je nutné specifikovat věk dětí, dostupné pomůcky, časový rámec (např. „10 minut“) a požadovaný styl (např. „ve stylu Harryho Pottera“).
3. Vlastní asistenti: V Google Gemini lze vytvořit specializované roboty (Gemy), kteří mají v paměti konkrétní metodiky nebo zaměření (např. asistent pro ekologickou výchovu).

6 Technologické „vychytávky“ pro zvýšení efektivity

Dokument zmiňuje i jednoduché triky usnadňující práci s digitálními zařízeními:

• Práce s kurzorem na mobilu: Podržením mezerníku se klávesnice změní v touchpad, což umožňuje přesné posouvání kurzoru v textu.
• Zrcadlení obrazovky: Použití aplikací jako Reflector nebo „Propojení s telefonem“ ve Windows pro promítání obrazu z mobilu žákům na projektor.
• Časovače (BigTimer): Využití vizuálních odpočtů pro organizaci přestávek a aktivit ve třídě.

Závěr

Umělá inteligence představuje pro pedagogy především mocného asistenta, který dokáže převzít rutinní úkoly (přepisování textů, skenování, generování nápadů). Podmínkou úspěšného využití je však neustálá supervize učitele, který koriguje chyby AI a dává technologickým výstupům pedagogický smysl.

„Učitel není vždycky ten, kterej všechno ví nejlíp… je naprosto přirozený, že se učíme od těch dětí.“

„Domácí vzdělávání“ je pojem, který je více rozšířený mezi rodiči a veřejností. Oficiální označení je „individuální vzdělávání“ (pojem užívaný ve školském zákoně a souvisejících vyhláškách). Jsou to dvě různá označení pro jednu věc. Je dobré to vědět, až si budete vyhledávat podrobnější informace.

Hned v úvodu přiznám, že domácí vzdělávání není pro každého. Někomu perfektně vyhovuje a je to přesně ta věc, která mu pomůže v životě uspět. Jiný by se s ním jen trápil. Je to zkrátka individuální. V tomhle se domácí vzdělávání nijak neliší třeba od vanilkové zmrzliny. A stejně jako když ve společnosti řeknete, že nesnášíte vanilkovou zmrzlinu, nejspíš se na vás budou ostatní dívat trochu divně, zesměšňovat vás, nebo se budou snažit celou věc překroutit tak, že zkrátka chcete být lepší než oni. Protože většina lidí má vanilkovou zmrzlinu ráda a tímhle jim tak trochu nabouráváte jejich jistoty. A jak to tak bývá, pokud má někdo rád vanilkovou zmrzlinu, těžko si představí, že pro jiného je špatná.

Jak se srovnat s okolím

K tomuhle textu jste se nejspíš dostali proto, že jste v něčem „jiní“. Pokud jste jiní dobrovolně, nejspíš vám nemám co říct. Zvolili jste si cestu, která vyžaduje velkou dávku trpělivosti a síly, protože svůj postoj musíte často obhajovat a vysvětlovat většině. Už v tom umíte chodit a dokážete před urážkami, pochybnostmi a posměšky ubránit sebe i své blízké. Takoví lidé to nemají jednoduché, jejich doma vzdělávané děti většinou taky ne, ale zase mohou být docela úspěšné a často vystudují i vysokou školu. Řekl jsem, že to nemají jednoduché. Ne, že nejsou šťastné. Krásně to vystihuje motto Škol Březová: Práce, radost, smích, tolerance.

Jenže někdy jste „jiní“ nedobrovolně vy i vaše děti. Nemusíte pro to často vůbec nic dělat. Stačí, když třeba na školu přijde nová učitelka, která si na vaše dítě zasedne a škola to odmítá vidět nebo řešit. Neudělali jste vůbec nic, najednou máte místo šťastného dítěte hromádku neštěstí a jakékoliv pokusy to řešit se školou problém spíš jen prohlubují. Dojde vám, že prostředí přes veškerou snahu nezměníte a spíš to povede k tomu, že se věci jen zhorší. A najednou jste jiní i vy, protože to prostě musíte řešit, ale ostatní to berou spíš jako pruzení. Už víte, že tohle dál nepůjde. Víte, že musíte dítěti změnit prostředí. A možná, že jiná škola s prezenční výukou ve vaší konkrétní situaci, kterou znáte nejlépe jen vy, není nejlepší volba.

Většina rodičů, kteří se začnou zajímat o individuální vzdělávání, to zná velice dobře: první reakce okolí bývá podobná, jako kdybyste jim právě oznámili, že přihlašujete dítě do sekty, která praktikuje iniciační rituál maláví. Začnou vám to rozmlouvat a vy nejspíš znejistíte. Sice o maláví nikdy neslyšeli, ale tím spíš je to špatné nebo podezřelé!

Půjde to, ale jinak než ostatním

Než půjdeme dál, řeknu vám dva stručné příběhy z mého života, které by vás mohly uklidnit. První jsem zažil jako dítě, kterému rodiče koupili tehdy šíleně drahou hru Robocop. Je to velmi jednoduchá hra, tzv. plošinovka, o které si snadno uděláte představu z následujících obrázků. Ve většině levelů chodíte po ulici a střílíte. Nic na tom není a s trochou tréninku to zvládne každé dítě. První level je prakticky stejně obtížný jako třetí. Problém byl druhý, který byl úplně jiný a vyžadoval něco, co jsem ani po mnoha hodinách zkoušení nedokázal překonat. Ocitl jsem se v situaci, kterou jsem ani při nejlepší snaze a vůli nedokázal zvládnout. Přitom jsem věděl, že další levely zvládnu. Že zkrátka do toho rozjetého vlaku dokážu naskočit a dojet do cíle jako ostatní, jen mi musí někdo nebo něco pomoci překonat tu dvojku.

A tak jsem hru půjčil kamarádovi. Jmenoval se Vláďa, byl šikovný na jiné věci a během chvíle přišel na způsob, jak druhý level dohrát. Ukázal mi pár triků, které mi pomohly můj „nepřekonatelný“ problém zvládnout a hru jsem dohrál do konce. Od té doby vím, že když něco zvládnu se správnou pomůckou nebo problém vyřeším jinak, vůbec to neznamená, že je to nějaký hendikep na další cestě.

Tuhle zkušenost jsem v životě využil tisíckrát a vystudoval jsem díky ní vysokou školu. Pomohla mi o mnoho let později i v podnikání. Když jsme rozjížděli firmu, měli jsme důležité zakázky v Praze, kam bylo potřeba jezdit autem. Byl to pro mě strašný stres, ale byl jsem jediný, kdo mohl do Prahy jezdit. Nebylo pro mě vůbec lehké se tam orientovat, zařazovat se včas do správných pruhů, hledat místo na parkování a další věci, které Pražáci vůbec neřešili, protože se ve svém přirozeném prostředí pohybovali jako ryby ve vodě. Tak jsem se naštval a za (tehdy pro mě) šílené peníze koupil navigaci, což byla pro mnoho lidí známka toho, že jsem zkrátka horší řidič. Jenže mě ta technologie pomohla vyrovnat hendikep. Nebyl jsem horší řidič, měl jsem jen podmínky, které mi nevyhovovaly. A díky navigaci jsem je postupně překonal. Dnes už navigaci prakticky nepotřebuji a jsem docela konkurenceschopný.

Ale co když se bude dítě málo socializovat!

Tohle je asi nejčastější obava, na kterou rodiče narážejí. Často jim otázku socializace „vpálí“ i jejich nejbližší rodina, která si vůbec neuvědomí, že v tuhle chvíli je jejich představa o socializaci to poslední, co právě dítě potřebuje. Přitom děti, se kterými jsem se setkal, mají socializace víc než dost. Navštěvují kroužky, jsou ve sportovních oddílech, mají kamarády a normálně chodí ven. Upřímně, a úplně chápu, že v tuhle chvíli to zní divně, hodně těch dětí je ve skutečnosti spíš „přesocializovaných“. Asi jako já, který pracuju celý rok s lidmi: takže na dovolené, o víkendech a kdykoliv to jen trochu jde, chci být bez lidí.

Ale nemusíte mi věřit. Nejlepší je zeptat se ostatních dětí a rodičů, kteří domácí vzdělávání absolvují nebo jím prošli. Slibuju, že jejich reakce vás hodně uklidní.

Zvládne dítě pokračovat na „normální“ škole?

Domácí vzdělávání není pro každého a je náročné. Postupně se učíte si organizovat čas, vyhledávat a třídit informace, pracovat s různými zdroji, spolupracovat se spolužáky. Rozvíjíte si organizační schopnosti a odpovědnost. Takové dítě nejspíš nebude mít problém pokračovat v systému, kde mají děti pevně daný rozvrh a na začátku hodiny jim někdo řekne, co a jak mají dělat.

Test připravenosti

Jestli jste sem přeskočili hned z úvodu a nečetli nic mezi tím, tak vás trochu zklamu: individuální vzdělávání není rychlá a snadná cesta k cíli. Není to žádná jednodušší zkratka, i když se tak může jevit. Pokud jste zvyklí věci rychle přeskakovat, stejně jako jste přeskočili text článku, neznamená to, že pro vás a vaše děti není individuální vzdělávání vhodné. Znamená to, že funguje trochu jinak, než si možná představujete.

Pokud jste četli dál, nejspíš jste se zastavili u pojmu maláví. Možná vás dokonce napadlo si ho vygůglit, možná se na to chystáte teprve teď. Mám pro vás dvě skvělé zprávy: nemusíte si zjišťovat nic, protože jsem si to slovo vymyslel. Nic takového neexistuje. A druhá je, že jste připraveni na další krok, protože vás zajímají věci víc do hloubky. Nezapomeňte, že většina lidí to přejde a nic zjišťovat nebudou. Jen si uloží do paměti, že je to něco špatného. Gratuluju, postupujete do dalšího levelu.

Kam dál?

Mým cílem bylo vám pomoci, abyste se nenechali odradit. Protože když se nenecháte odradit, uděláte první krok. A ten bývá nejdůležitější. Jako další krok vám doporučím přečíst starší, ale stále aktuální článek Udělejme si školu doma aneb: Jak na domácí vzdělávání?, který napsal Ludvík Zimčík, ředitel Škol Březová. Další informace a praktické ukázky najdete v části individuální vzdělávání na stránkách školy.

E-ink (elektronický inkoust) je zobrazovací technologie, která simuluje vzhled tištěného textu na papíře. Na rozdíl od LCD nebo OLED displejů nesvítí, ale odráží okolní světlo. Díky tomu je:

• velmi dobře čitelný i na přímém slunci,
• šetrný k očím – žádné modré světlo ani blikání,
• extrémně úsporný – energii spotřebovává prakticky jen při změně obsahu.

Pro kalendář je to ideální kombinace. Informace se mění jen několikrát denně, často dokonce jen jednou, takže zařízení může běžet týdny nebo měsíce na jedno nabití.

V podstatě máte tři možnosti:

• Můžete si koupit hotové řešení, které jednou nastavíte a pak už na něj nemusíte myslet. Zařízení se samo aktualizuje, včetně firmwaru. Jen ho občas nabijete.
• Pokud rádi kutíte, můžete si všechno navrhnout a vytvořit sami. Dokonce můžete využít třeba starou čtečku elektronických knih, jak to udělal Honza Plíšek.
• Koupíte si stavebnici, která spolupracuje se službou Živý obraz.

V následujícím textu najdete přehled kalendářů s e-ink displeji, které fungují a nejspíš vám bude některý z nich vyhovovat.

Já používám Event station, protože mi vyhovuje nejvíc. Mám verzi 7,5″ s tříbarevným a větší 10″ s černobílým displejem, které jsou na fotografiích. Můžete ho používat jako stolní nebo nástěnný kalendář, který si pomocí přiloženého držáku pověsíte třeba na ledničku. Návod a technické detaily jsou v online manuálu.

Podobné zařízení je TRMNL. V principu se nejvíc blíží Event stationu, ale nabízí větší možnosti nastavení. Event Station i TRMNL si pouze stahují data a zobrazují je, takže se nemusíte bát, že by někdo omylem zasáhl do kalendáře a něco v něm změnil. K provozu nevyžadují žádnou placenou službu, jen si stahují data z internetu přes Wi-Fi.

Další možnost je využít placenou službu Živý obraz a zkombinovat ji s nějakým displejem. Buď si můžete vše vymyslet navrhnout sami nebo si koupíte stavebnici, která je navržená speciálně pro Živý obraz. Stavebnice nabízí třeba Pájeníčko.cz nebo Láskakit.

Díky tomu, že je WhatsApp takřka všudypřítomný a jednoduše se používá, bývá automaticky první volbou učitelů. Je to zkrátka technologie, kterou už znají, používají ji, a logicky po ní sáhnou v momentě, kdy potřebují rychle vyřešit komunikaci se třídou nebo rodiči. Navíc, rodiče si nemusí nic instalovat nebo „složitě“ nastavovat, však to znáte. Ano, vím, celé je to od začátku špatně. Ale smyslem tohoto textu není někomu něco vyčítat nebo někoho odsuzovat. I když s tím vůbec nesouhlasím, tak dobře chápu, proč to dělají. Když se nad otázkami zamyslíte, je aspoň malá šance, že se způsob používání školních skupin ve WhatsAppu trochu zlepší a časem třeba tyhle skupiny zmizí, aby se komunikace přesunula do nástrojů, které jsou bezpečné, pod kontrolu školy a ne nadšených jedinců, kteří za způsobené škody nesou odpovědnost většinou do výše necelého pětinásobku platu. Nehledě na to, že některé škody nejde jednoduše vyřešit penězi. A škody, o kterých se dočtete níže, mezi takové určitě patří. Rodiče najdou na konci odkazy na články, které možná jejich pohled na WhatsApp v mobilech dětí aspoň trochu změní.

Když nadšenci dláždí cestu do pekla, bez ajťáků, GDPR a „zbytečných“ opruzů

Tohle je strašně těžké, komplexní a citlivé téma, proto si to odbydeme hned na začátku. Skupiny na WhatsAppu zakládají často nadšené učitelky a učitelé, pro které je to nejsnazší cesta. Jenže si neuvědomují hodně věcí a hlavně, některé nedokážou ani nechtějí domýšlet. Což platí i o rodičích, kteří na podobnou aktivitu většinou reagují nadšeně ve smyslu: „To máme šikovnou paní učitelku!“

Jenže i kdyby byla učitelka nejšikovnější na světě, je to zkrátka jednotlivec, který se svým soukromým účtem založí něco, v čem budou osobní data dětí, rodičů a kdoví koho dalšího. Jestli je to v souladu s koncepcí školy (což často bohužel bývá), či zda o tom ví ajťák nebo pověřenec GDPR, tihle nadšenci většinou moc neřeší. V praxi se docela často setkávám s tím, že učitelky ani učitelé vážně nevědí, kdo je jejich pověřenec. Nebo že by takovéhle věci mělo vědět vedení.

Čistě pragmaticky, chladnokrevně, z pohledu rodiče: nejspíš nechcete, aby soukromá osoba, která tam zítra nemusí být zaměstnaná, spravovala online prostor, kde jsou citlivá data vašich dětí. Aby ho ovládala z mobilu, o kterém nevíte ani to, jestli je zabezpečený, má aktualizovaný systém a jestli ho doma nepůjčuje dítěti na hraní.

Dobře, tak jestli jsem vás moc nenaštval, jdeme dál. Jsem učitel, situaci dobře znám. Vím, jak moc mohou některé věci nadšeným učitelkám a učitelům ublížit a odradit je od dalších činů. Nic z toho není mým cílem. Ale zavírat oči bychom před tím neměli.

Jaká jsou rizika školní WhatsApové skupiny, ve které bude učitel a rodiče?

Ta otázka je naprosto pochopitelná a každý by se nad ní měl aspoň zamyslet. Školní skupina s učitelem a rodiči často vzniká z dobrého úmyslu: rychle si předat informace, být v obraze, ušetřit čas. Nikdo nechce dělat nic špatně, často s tím má navíc zkušenosti z jiné oblasti života, ve které mu to funguje skvěle (aspoň si to myslí). Přesto je dobré se na ni podívat klidně a střízlivě: ne jako na problém, ale jako na prostor, kde může snadno vzniknout něco, co už pak nejde vzít zpátky.

Snadné přeposílání = ztráta kontroly

WhatsApp svádí k rychlosti. Zpráva, fotka nebo hlasovka jde jedním klikem přeposlat dál.

To ale taky znamená, že:

• informace o třídě nebo dětech se mohou dostat mimo skupinu,
• fotka z výuky může skončit jinde, než bylo zamýšleno,
• kontrola nad obsahem se velmi rychle vytrácí.

Nejde o nedůvěru k rodičům. Stačí nepozornost, automatické přeposlání nebo cizí oči u telefonu.

Sdílíme co nechceme

Členstvím ve skupině znamená i to, že si rodiče poskytují kontakty mezi sebou. Rodiče si to často neuvědomují a hlavně to někdy ani nechtějí. Mají na to právo a není dobré, když je k tomu učitel nebo škola tlačí. Ti, kterým to zatím nevadí, budou později těžko měnit postoj. Technicky není problém ze skupiny odejít, ale jde spíš o psychický tlak. Ne každý učitel navíc tuhle situaci zvládne s nadhledem a bez toho, aby se to projevilo na jeho chování k rodičům a dítěti. Tak to je, to není nic proti učitelkám a učitelům. Jen otevřeně sdílím zkušenosti z praxe. Je to zkrátka pořád spíš sociální síť, no.

Fotky dětí bez souhlasu všech

Ve školních skupinách se velmi často objeví:

• fotky ze třídy,
• videa z vystoupení,
• snímky z výletů nebo akcí.

Riziko není v tom, že by někdo chtěl dětem ublížit. Riziko je v tom, že:

• ne všechny děti mají souhlas rodičů ke sdílení,
• děti samy nemají možnost říct „ne“,
• obsah se může uložit a zůstat dlouho.

Digitální stopa dítěte se tím vytváří bez jeho vědomí. Snadno, rychle, před očima lidí, o kterých zpravidla nic nevíte.

Směšování rolí a emocí

Skupina s učitelem není jen informační kanál. Často se v ní objeví:

• emoce,
• stížnosti,
• tlak na okamžité reakce,
• porovnávání dětí.

To může vést k:

• nedorozuměním,
• zbytečným konfliktům,
• situacím, které by se lépe řešily osobně nebo oficiální cestou.

A děti to nepřímo zasahuje, i když ve skupině nejsou.

Trvalý tlak být „pořád k dispozici“

WhatsApp vytváří pocit, že:

• zprávy je potřeba číst hned,
• je nutné reagovat rychle,
• a „ideálně“ být stále online.

To se týká rodičů i učitelů. Dlouhodobě to není zdravé ani funkční pro nikoho. Vzpomínám si na moudrá slova jednoho ředitele: nejlepší věc, kterou jsem udělal, bylo odinstalovat si z mobilu Bakaláře. Prosím vás, je to ředitel, ne rodič. Vy si je tam nechte. Ale jinak se chápeme, ne?

Sdílení soukromí dětí jako vedlejší nežádoucí efekt

Ve skupině se často mimoděk objeví:

• jména dětí v souvislosti s chováním,
• informace o absencích,
• detaily, které patří spíš do osobní komunikace.

I dobře míněná poznámka může:

• zbytečně odhalit citlivé informace,
• vytvořit nálepku,
• zůstat uložená v telefonech cizích lidí.

Paralelní skupiny

Když už tam všichni jsme a máme to na dosah ruky v mobilu, založíme si další skupiny. Ale jenom my, který jsme normální. Budeme tam řešit věci, které nás štvou. Vy si založte vlastní. Každopádně tam pořádně probereme problémy a věci, které „škola neřeší“. Ona je teda ani moc nemůže, protože jsme ji do té skupiny nepozvali. Dělejte si co chcete. Nemám právo vás soudit nebo poučovat. Akorát se podělím o zkušenost, že když jsou lidé v zajetí podobných skupin, často zapomínají sledovat oficiální komunikační kanály. A i nejlepší ředitel bude těžko řešit věci, o kterých mu nikdo neřekne. Místo toho z něj samozřejmě můžeme v uzavřené skupině dělat idiota, který problém neřeší.

Samostatnou skupinu problémů tvoří paralelní skupiny dětí, které dnes v podstatě nahrazují nebo doplňují třídní party. A jak už to tak bývá, v online prostředí mají lidé daleko menší zábrany ohledně komunikace a sdílení. Znáte to nejspíš sami ze světa dospělých.

Pekelný mix osobního a pracovního života

Jedna z nejhorších věcí na WhatsAppu je, že máte v jedné aplikaci věci z osobního i pracovního života. Osobní život je to, co se děje, když nejste fyzicky ani mentálně ve škole. Ze začátku se to může jevit jako výhoda, protože je to jednoduché a těch věcí z pracovního života není moc. Ale pak zjistíte, že některé věci je vážně lepší mít oddělené, protože musíte umět občas myšlenky na práci vypnout a taky je dobré eliminovat riziko, že něco ze soukromého života nasdílíte někam, kam nechcete. No a to se zkrátka všechno dělá líp, když tyhle věci nemáte jedno kliknutí od sebe.

O tlaku na to být online už jste si přečetli, tak ještě řeknu něco o rodičích: jsou většinou skvělí, velice často normální nebo aspoň neprudí. Ale stačí, aby se tam objevil jeden idiot, který si třeba zrovna řeší problémy s partnerkou. Z ostatních sociálních sítí víme, že idiotů je tak nějak pořád stejně, ale díky technologiím jsou víc slyšet a mají tendenci se sdružovat. A přece jen je WhatsApp spíš sociální síť. Zkuste si lásku, energii a nadšení šetřit spíš pro děti.

Co si z toho vzít?

Nejde o to WhatsApp zakazovat. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že se ho školy vzdají. I když bych si to přál. Nejde o strach. Jde o vědomé nastavení hranic.

Pomáhá si položit třeba tyto otázky:

• Je tahle informace opravdu pro celou skupinu?
• Patří fotka dítěte do chatu, který nemám pod kontrolou?
• Řeším teď pohodlí dospělých, nebo soukromí dětí?

Někdy je největší ochrana dítěte to, co raději nepošleme. Možná nejde o dokonalé řešení. Ale rozhodně tím podpoříte snahu dát dětem do budoucna co nejmenší digitální zátěž.

Hledáte alternativu?

Pokud jste dočetli až sem, tak možná hledáte náhradu, nebo o ní začínáte přemýšlet. V tom případě máte můj ohromný obdiv, protože to možná chtělo spolknout ego, přiznat si spoustu nepříjemných věcí a vůbec. Za odměnu vám doporučím skvělý článek Pavla Hodála, ve kterém najdete kromě tipů na konkrétní nástroje i spoustu obecně platných postřehů.

Další informace k inspiraci a zamyšlení

MŠMT: Metodika k nastavování pravidel mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení ve školách

Advokát radí: Děti, škola a WhatsApp

Internet nezapomíná. A vaše děti jednou dospějí

Než klikneme na „sdílet“: mýty, omyly a přehlížená rizika sdílení dětí online

Když už na tom WhatsAppu jste, můžete sledovat kanál Václav Maněna

E-Bezpečí: Rizika spojená s kanály na WhatsApp

AI dětem: Syntetická nahota, deep nudes a kyberšikana. Metodika AI kurikula pro wellbeing se zaměřuje na téma kyberšikany na platformě WhatsApp s využitím generativní umělé inteligence.

A. Rychlíková: Vím, co se děje u vaší dcery v pokojíčku. Kanály na WhatsAppu lákají i desetileté dívky, sdílejí tam téměř vše

Nástěnku Kyberprevence v době AI si můžete uložit do oblíbených a zkopírovat v Padletu.

Tento článek nabízí odpovědi na dotazy a mýty, které rodiče často řeší v praxi a na které se mě nejčastěji ptají. Bez strašení a moralizování, ale s respektem k dětem a jejich digitální stopě.

Proč by hacker napadal nebo zneužíval zrovna můj účet? Moje děti ani kočky nikoho nezajímají.

Tohle je naprostá klasika. Podobný názor má spousta lidí, přitom to nijak nesouvisí třeba se vzděláním. Takže není nic divného, jestli uvažujete podobně. Většina útoků ale nemíří na konkrétní osoby. Nejde o vás, vaše děti ani vaše fotky. Jde o účty jako takové. Útočníci většinou nehledají „zajímavé lidi“, ale:

• snadno prolomitelné účty,
• slabá hesla nebo opakované přihlašovací údaje,
• uživatele, kteří si ničeho dlouho nevšimnou.

Zneužitý účet pak může sloužit například:

• k šíření podvodných zpráv vaším jménem,
• k rozesílání nevyžádaného obsahu nebo odkazů,
• jako „důvěryhodný profil“ pro další útoky,
• nebo jako zdroj dat, včetně fotek dětí.

Fotky dětí a domácích mazlíčků nemusí být „zajímavé“ pro cizí lidi, ale mohou:

• být zneužity jinde a jinak,
• stát se součástí databází,
• nebo být spojeny s dalšími informacemi z vašeho profilu.

Důležité je si uvědomit, že sdílením nevystavujeme riziku jen sebe, ale i své děti, které si svůj účet ani digitální stopu často samy chránit nemohou.

Opatrnost na internetu není projev paranoii. Je to běžná digitální hygiena, podobně jako zamykání dveří, i když si nemyslíme, že by si někdo vybral zrovna náš byt. Že to hodně lidí zesměšňuje nebo zlehčuje na tom nic nemění. Dokonce ani když to říkají nahlas nebo to několikrát zopakují.

Když nedělám nic špatného a nemám co skrývat, nemusím se přece bát.

Tenhle pocit je pochopitelný. Většina rodičů své děti sdílí s láskou a v dobré víře. Problém není v tom, že by rodiče dělali něco špatného, ale v tom, že internet nefunguje podle našich hodnot a úmyslů. Další problém je, že představy o tom, co je „špatné“ se v průběhu času mohou docela měnit. Příkladů z běžného života známe všichni dost. Každopádně je dobré myslet na následující věci:

• Nezveřejňujeme informace o sobě, ale o dítěti, které si je samo nevybralo.
• To, co je dnes běžné a roztomilé, může být pro dítě v budoucnu citlivé nebo trapné.
• Obsah na internetu zůstává dlouho a může se objevit v úplně jiném kontextu, než jsme zamýšleli.
• Riziko často nespočívá ve „špatném chování rodičů“, ale ve špatném využití cizími lidmi.

Nejde o otázku „mám co skrývat?“, ale spíš: „Mám právo rozhodovat za své dítě, co o něm bude veřejně dostupné?“ Nebo jinak: nejde o skrývání, ale o kontrolu a respekt.

Opatrnost neznamená strach. Znamená ohleduplnost k budoucnosti dítěte a vědomí, že ochrana soukromí je hodnota sama o sobě.

Když mám profil soukromý, je to bezpečné?

Soukromý profil je určitě lepší než veřejný a je to krok správným směrem. Dává nám pocit větší kontroly a někdy bohužel i falešný pocit bezpečí (hodně moc falešný, viz následující otázka).

I u soukromého profilu platí, že:

• Obsah může někdo uložit nebo přeposlat. Stačí jeden sledující, který udělá screenshot.
• Ne vždy přesně víme, kdo nás sleduje. Mezi „přáteli“ mohou být lidé, které osobně neznáme nebo které už dávno nesledujeme aktivně.
• Nastavení se může změnit. Aktualizace sítí nebo nepozornost mohou způsobit, že se obsah zpřístupní širšímu okruhu lidí. Takové případy jsme už v ČR několikrát zažili.
• Platformy samy s obsahem pracují. Fotky mohou být analyzovány, ukládány nebo využívány k dalším účelům podle podmínek služby.

Soukromý profil tedy o něco snižuje riziko, ale neodstraňuje ho. Pořád platí jednoduché pravidlo:
Na internet patří jen to, co bychom byli ochotni ukázat i cizím lidem. Nebo co by si naše dítě samo zvolilo sdílet. U těch dětí je to ale složitější, protože často neodhadnou rizika a důsledky sdílení.

Možná nejbezpečnější otázka před sdílením zní: Sdílím to kvůli dítěti, nebo kvůli sobě?

Jak může někdo zneužít fotku dítěte na sociální síti?

Většina rodičů sdílí fotky s dobrým úmyslem: z radosti, hrdosti nebo proto, aby byli v kontaktu s blízkými. Je ale dobré vědět, že jakmile fotku jednou zveřejníme, ztrácíme nad ní kontrolu. A je úplně jedno, jestli ji sdílíme jen na „uzamčeném“ profilu jen lidmi, kterým momentálně důvěřujeme a naivně věříme tomu, že jim nikdo účet nenapadne a budou se chovat vždy zodpovědně. Nebo jednoduše věříme tomu, že zůstanou navždy našimi přáteli a budou se vždy chovat ohleduplně.

Fotku dítěte může někdo zneužít například takto:

• Uloží si ji a dál šíří. Bez našeho vědomí a souhlasu, klidně i na úplně jiných webech. Často i bez jeho vědomí, pokud mu např. někdo napadne účet na sociální síti nebo zaviruje počítač.
• Použije ji v nevhodném kontextu. Fotka může skončit ve skupinách nebo na stránkách, kam bychom ji nikdy sami nedali.
• Vytvoří falešný profil. Fotky dětí se někdy používají k zakládání podvodných nebo anonymních účtů.
• Spojí ji s dalšími informacemi. Jméno, škola, bydliště nebo denní režim dítěte mohou dohromady vytvořit citlivý obrázek o jeho životě.
• Zasáhne do budoucího soukromí dítěte. To, co dnes působí roztomile, může být pro dítě za pár let nepříjemné nebo zraňující.

Proč by to naši známí, příbuzní nebo přátelé dělali? No, oni to ani dělat nemusí. Stačí, aby někde na něco špatně kliknuli a celý řetězec důvěry se mírně řečeno naruší. Stalo se vám někdy, že vám psal známý přes messenger, že třeba potřebuje půjčit peníze, nebo že máte kliknout na odkaz, který vám posílá? Tak to je přesně ta situace, kdy mu někdo napadl účet a jeho prostřednictvím teď dělá nepěkné věci.

Podrobnější informace, včetně videí a odkazů na průzkumy autorit jako jsou Policie ČŘ a E-Bezpečí, najdete na stránce Internet nezapomíná. A vaše děti jednou dospějí. Připravte se na to, že i tak to budou různí „machři“ zlehčovat a vaši opatrnost budou zesměšňovat. Doporučuji tyhle lidi a jejich reakce ignorovat. Nehádat se, nebýt zlý, neobhajovat svůj postoj. Často jsou to lidé, kteří mají sami anonymni profil, včetně profilové fotografie. Nad tím se kdyžtak můžete taky zamyslet.

Je v pořádku zakrývat obličej dítěte?

Zakrývání obličeje vypadá na první pohled jako rozumný kompromis mezi potřebou sdílet a ochranou soukromí dítěte. Neznamená to, že rodiče „přehánějí“ – naopak tím dávají najevo, že berou digitální stopu dítěte vážně. Je ale dobré vědět, že zakrytý obličej není automaticky stoprocentní ochrana. Fotka může i tak prozradit hodně:

• prostředí, kde dítě žije nebo tráví čas,
• jméno, věk nebo denní režim z popisku,
• školu, kroužky nebo bydliště v kombinaci s dalšími příspěvky,
• emočně nebo intimně citlivé situace, i když obličej vidět není.

Moc pěkně to rozebírají články Samolepka smajlíka místo obličeje? a Vánoční a silvestrovský sharenting: když sváteční fotky vytvářejí riziko i digitální stopu dítěte.

Jde to ale i jinak, jak vtipně ukazuje třeba maminka dítěte, kterému říká „králík“. Na první fotce vidíte snímek tak, jak ho doma vyfotila. Použil jsem originální fotografii, kterou mi zaslala. Odstranil jsem z ní metadata (to jsou data, která do fotky vložil automaticky telefon, jako např. čas a místo pořízení), protože by z nich šlo bylo mimo jiné zjistit, kde přesně bydlí. Na fotku přidala králíčka jako symbol. Vtipné, nápadité, naprosto bez dětí. Na posledním obrázku vidíte fotografii v příspěvku na sociální síti.

Radši ať u fotky masturbuje cizí pedofil, než aby dítě ve skutečnosti znásilnil.

Tato úvaha může působit jako hledání „menšího zla“. Jenže ochrana dětí takto nefunguje. Sexuální zneužívání není volba mezi dvěma možnostmi. A nezačíná až fyzickým násilím. Velmi často naopak začíná u obrazového materiálu, který:

• posiluje sexuální zájem o děti,
• normalizuje jejich vnímání jako objektu,
• bývá shromažďován, sdílen a dál šířen v uzavřených komunitách.

Fotky dětí na internetu neodvádějí pozornost od skutečných obětí. Naopak udržují prostředí, ve kterém je zneužívání možné. Je ale zásadní připomenout ještě jednu věc: Nejde o pachatele. Jde o dítě, které:

• k takovému použití nedalo souhlas,
• neví o něm,
• a nemá možnost se bránit.

To, že se mu „nic nestalo fyzicky“, neznamená, že nebylo zneužito. Digitální zneužití je skutečné zneužití, jen má jinou podobu. Ochrana dětí není o tolerování „menšího zla“. Je o tom, že nebudeme zbytečně vytvářet obsah, který může být zneužit, pokud tomu můžeme předejít.

Když vás to zajímá víc

Rodiče sdílí své potomky na sítích kvůli egu. Pro dítě to ale žádný přínos nemá, vysvětluje psycholožka

Internet nezapomíná. A vaše děti jednou dospějí

Digitální stopa – co to je a proč je důležité ji chránit

KYBcast – průvodce kyberprostorem Václava Maněny a jeho hostů. Podcast NPI ČR, který pomáhá učitelům, žákům a rodičům. Poslouchat nás můžete ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Nástěnku Kyberprevence v době AI si můžete uložit do oblíbených a zkopírovat v Padletu.

Poděkování

S tímto textem mi výrazně pomohla umělá inteligence. Jen díky ChatGPT 5.2 je psaný přívětivým tónem, na který bych sám neměl energii ani nervy. I tak vyvolá vlnu hejtů, protože některým lidem to zkrátka nikdy nevysvětlíte. Nebudou věnovat energii tomu, aby se nad výše uvedenými věcmi zamysleli, zato budou psát útočné a zesměšňující komentáře. Tito lidé mě ani trochu nezajímají i proto, že stejně nebudou nikdy s ničím spokojeni. Mým cílem není někoho přesvědčit nebo se zavděčit. Napsal jsem to pro vás, kteří na podobné otázky možná musíte také odpovídat nebo nad nimi přemýšlíte. A za to vám děkuji.

Zvláštní poděkování si zaslouží uživatelé pan Tělocvikář a Zmrzlý Kecky za pomoc při tvorbě a poskytnutí fotografií.

Sdílení fotek dětí je dnes téměř automatické. Je v něm radost, hrdost i potřeba být vidět a slyšet. Tenhle text není o zákazu, vině nebo hře na city. Je o krátkém zastavení a otázce, kterou si dnes ještě neumíme zcela zodpovědět: co všechno o svých dětech ukládáme na internet? A hlavně, jak s tím jednou budou žít ony samy?

Každý rodič nebo prarodič to zná: první úsměv, první krok, legrační hláška nebo moment radosti. Ruka už sahá po telefonu a mozek se těší, až budete fotku nebo video sdílet s rodinou, kamarády a nejspíš celým světem. Sdílení je snadné, okamžité a hlavně neuvěřitelně lákavé. Jak vidíte, sám tomu někdy neodolám. Přiznávám, že často po mobilu sáhnu impulzivně a před zmáčknutím spouště mě zastaví až mozek. A srdce. Protože láska k dětem a strach o ně jsou nakonec vždy silnější.

Nežijeme totiž jen v přítomném okamžiku. Internet má paměť delší než dětství našich dětí. Dnes ještě nevíme, jak budou jednou vypadat technologie a neznáme způsoby, jak bude možné tyto stopy využít či zneužít. A tady bych klidně mohl skončit, protože na otázku, jak mohou být fotky a videa dětí zneužity, odpovídají autoři ve všech článcích a videích podobně. Ty nejlepší jsem vám dal níže, abyste je měli pěkně pohromadě.

Upřímně, nic z toho mě vlastně vůbec nezajímá. Úplně mi stačí odpověď, že prostě nevím. Vážně nevím, jak bude možné zneužít fotky a videa dětí třeba za rok. Kdybyste se mě třeba před pěti lety zeptali, jak bude vypadat dnešní svět a k čemu všemu bude možné zneužít digitální stopu dětí, nedokázal bych si to představit ani v nejdivočejších snech. Vím, že nevím, co bude zítra a že to nechci zjišťovat s dětmi, které miluju. To mi jako důvod úplně stačí. Ale hlavně si myslím, že technická rovina téhle otázky není zase tak důležitá. Upřímně, dost mě nudí, ale je to jedna z prvních věcí, na kterou se mě rodiče ptají. Takže ji nemůžu ignorovat. Podle mě je daleko důležitější, že vůbec nevíme, jak na to budou v budoucnu reagovat děti a jak to může ovlivnit naše vztahy s nimi. Jestli máte pocit, že to víte, nepřesvědčí vás stejně nic. I tak máte dole úžasné texty a videa, které vám mohou pomoci se trochu zamyslet. A to je skvělý první krok. Navíc, jak všichni víme, první krok bývá nejdůležitější.

Když chcete vědět víc

Policie ČR: Nebudujte svému dítěti digitální stopu

Vánoční a silvestrovský sharenting: když sváteční fotky vytvářejí riziko i digitální stopu dítěte

Digitální stopa – co to je a proč je důležité ji chránit

KYBcast – průvodce kyberprostorem Václava Maněny a jeho hostů. Podcast NPI ČR, který pomáhá učitelům, žákům a rodičům. Poslouchat nás můžete ve své oblíbené podcastové aplikaci.

Nástěnku Kyberprevence v době AI si můžete uložit do oblíbených a zkopírovat v Padletu.

Nástěnku Bezpečnost dětí na netu si můžete uložit do oblíbených a zkopírovat v Padletu.

Další materiály najdete na stránce bezpečnost.

• Jak může středoškolskému učiteli umělá inteligence šetřit čas?
• Hloupneme kvůli jejímu využívání?
• Jaké jsou generační rozdíly ve vztahu k umělé inteligenci?
• A jaké hrozby může AI pro oblast vzdělávání představovat?

A taky tam básním.

Spotify: https://open.spotify.com/episode/7JagXfe4NhaY5Prrwb1Vuo
YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=7LUaZLUl2zc&list=PL6DOZgrV_Zc-R9tHNG9gJ8QswFmdSO_1X

Co je kyberšikana

Za kyberšikanu se obvykle považuje chování, které splňuje většinu těchto znaků:

• probíhá online (sociální sítě, chaty, fóra),
• je úmyslné,
• je opakované nebo má dlouhodobý dopad,
• způsobuje psychickou, sociální nebo reputační újmu,
• existuje nerovnováha sil (např. anonymita, větší publikum, vlivný účet).

Pomluva je jednou z nejčastějších forem kyberšikany.

Kdy je pomluva kyberšikanou

Typické příklady:

• někdo opakovaně šíří nepravdivé informace,
• veřejně tě zlehčuje, očerňuje nebo dehonestuje,
• používá anonymní nebo falešné profily,
• podněcuje ostatní proti tobě,
• odmítá přestat i po výzvě.

Jednorázový příspěvek může být také kyberšikana, pokud:

• je veřejný,
• má velký dosah,
• způsobí výraznou újmu (pověst, vztahy, práce).

Kdy to není kyberšikana, ale pořád je to protiprávní

Pokud:

• jde o jednorázový výrok bez dalšího pokračování,
• je to kritika nebo názor, ne lež,
• chybí úmysl škodit.

I tak může jít o:

• pomluvu podle trestního práva,
• zásah do osobnostních práv podle občanského práva.

Právní pohled v ČR

Trestní právo

Pomluva (§ 184 trestního zákoníku) → nepravdivý údaj způsobilý značně poškodit vážnost osoby.

Občanské právo

Ochrana osobnosti → můžete se domáhat:

• odstranění obsahu,
• omluvy,
• finanční satisfakce.

Školní nebo pracovní prostředí

• U žáků/studentů je kyberšikana řešena jako závažné porušení pravidel.
• U zaměstnanců může jít o porušení pracovních povinností.

Rychlý test: je to kyberšikana?

Odpovězte si na tyto otázky:

• Děje se to opakovaně?
• Je to lež nebo záměrné zkreslení?
• Má to dopad na tvůj život?
• Nemáš se jak efektivně bránit?

Pokud alespoň 3× ano, velmi pravděpodobně jde o kyberšikanu.

Veřejná online pomluva je velmi často formou kyberšikany, zejména pokud je opakovaná, úmyslná a má reálný dopad na oběť.

Zveřejnění důkazů

Někdy máte důkazy, které mohou pomluvu vyvrátit: např. snímky soukromé konverzace s člověkem, který o vás šíří pomluvy. Tyto důkazy je nutné si schovat, ale neměli byste je v sebeobraně zveřejňovat na sociálních sítích. Zveřejnění soukromé konverzace může představoat problém. Jak příklad použijeme sníme soukoromé konverzace z Messengeru, WhatsAppu apod.

Soukromá konverzace:

• může být součástí soukromí druhé osoby,
• často obsahuje osobní údaje (jméno, přezdívka, názory, projevy),
• je chráněna občanským právem (ochrana osobnosti) a GDPR.

Zveřejněním celé konverzace na sociální síti byste mohli porušit práva té osoby, i když:

• ona sama lže,
• nebo vás veřejně pomlouvá.

To je častý omyl: „Když mě někdo pomlouvá, můžu zveřejnit důkazy.“
Ne automaticky a ne veřejně.

Co je legální a bezpečné

Co můžete udělat

• Uchovat konverzaci jako důkaz
• Použít ji:
  • u policie (pokud jde o trestný čin),
  • u soudu,
  • při přestupkovém řízení,
  • ve stížnosti na platformu (Facebook, Instagram…),
  • u školy nebo zaměstnavatele, pokud jde o relevantní prostředí.

Použití pro obhajobu svých práv je legální.

Co je rizikové zveřejnit:

• celé screenshoty,
• jméno, fotku, přezdívku,
• kontext celé konverzace,
• bez souhlasu druhé strany.

I když vám to může připadat nefér, zveřejněním výše uvedených údajů byste se mohli dostat do dalších problémů, jako např.:

• žalobě na ochranu osobnosti,
• nároku na omluvu a náhradu nemajetkové újmy,
• problémům s GDPR.

Existuje vůbec nějaká výjimka?

Ano, velmi opatrná a omezená. Relativně bezpečnější varianta (ale stále riziková) je:

• anonymizovat
  • jméno, přezdívku, fotku,
  • jakékoli identifikovatelné údaje,
• zveřejnit jen nezbytný výňatek,
• výhradně za účelem obrany (ne zesměšnění, pomsty).

Není to „automaticky legální“, jen méně rizikové.

Doporučený postup

1. Nezveřejňujte konverzaci na sociálních sítích ani jinde.
2. Udělejte:
   • screenshoty,
   • export zpráv,
   • uložení metadat (datum, profil).
3. Nahlašte pomluvu:
   • platformě,
   • případně policii / právníkovi.
4. Pokud chcete reagovat veřejně:
   • popište rozpor slovně,
   • bez citace zpráv („v soukromí mi psal opak“),
   • bez zveřejnění důkazů.

Soukromou konverzaci můžete použít jako důkaz, ale její veřejné zveřejnění na sociální síti je zpravidla protiprávní nebo vysoce rizikové, i když dokazuje pomluvu.